Přístavba společenského objektu hotelu ke stávajícímu provozu Parkhotelu bude navazovat na stávající eklektickou vilu z roku 1901, která bude rovněž plnit společenskou funkci hotelu. S tímto záměrem bude rekonstruována a památkově restituována stávající vila se snahou zachovat vnější i vnitřní architektonické prvky v původní podobě a materiálu.

Záměrem architekta je vytvořit objekt přístavby v moderním architektonickém výrazu, který bude citlivě navazovat na stávající vilu a to propojovacím uskočeným prvkem. Tento propojovací prvek je navržen v transparentním výrazu skla, s horizontálním členěním spár. Horizontalita členění skla hraje důležitou roli i z hlediska většího optického vnímání „odskočení“ objektů.  Je snahou architekta použít vnitřní nosný systém skla – nejlépe formou terčového úchopu. Tak dojde k vytvoření čisté transparentní, neutrální, lehké plochy, která citlivě odrazí stávající vilu od navržené přístavby. Navržená přístavba má svou hmotou „potlačující“ charakter. Tím je také zvýrazněn objem stávající vily.

Důležitou roli hraje i dispoziční propojení přístavby. Investor má záměr vytvořit společenský prostor, který bude tvořen společenským sálem s propojením do eklektické části vily přes neutrální transparentní prvek skla.  Navržená  skleněná stěna s posuvnou funkcí, která odděluje vstupní halu vily, zajistí  i možnost celkového otevření a propojení v přímé návaznosti na letní vstup. Architekt vnímá, že funkce neutrálního propojovacího prvku umožňuje „citlivé propojení“ stávající vily i z hlediska materiálového výrazu. Ačkoli je do jisté míry využívána osovost propojení, přesto není snahou architekta zachovat enfiládu. Tím by byl „uměle“ přijat eklektický prvek, který v moderním výrazu přístavby by spíše působil osamoceným rušivým dojmem. Naopak je snaha dispozičně a přirozeně reagovat na vstup do prostoru otevřené terasy formou moderního transparentního výrazu. Prostor venkovní terasy bude využíván jak pro možné zvětšení kapacity sezení společenského objektu, tak především pro restaurační účely. Membránové zastřešení terasy využívající soudobé prvky moderní architektury zapadá do celkové navržené koncepce.

Z hlediska hmotového je objekt navržen v jednoduchém kubickém výrazu s otevřením a odlehčením do prostoru terasy. Pro zvýraznění společenského prostoru je využíváno kopulovité zastřešení s možností bazilikálního prosvětlení přes strop terasy. Tento prvek světelně „otevře“ vnitřní prostor . Bude jistě hrát svoji roli i s využitím  vnitřního světla tak, aby mohla být vytvořena  atmosféra prostoru, která bude vyžadována. Záměrem architekta je tedy se zabývat i studií světelné iluze, která bude reagovat na společenskou náplň. Pro koncerty, plesy, pro společenská setkání, pro reprezentativní účel, pro večerní či denní uzavřené akce atd. bude hrát ztvárnění světla důležitou roli.